Třináct pilířů

Judaismus ve své tisícileté historii nikdy neodděloval víru od jejího naplňování v každodenním životě. V Tóře, biblických Pěti knihách Mojžíšových, je příkaz věřit v jediného Boha uveden neméně kategoricky jako zachovávat šabat, den odpočinku. V průběhu staletí však filozofické spekulace a úvahy o dogmatech víry začaly v ostatních náboženstvích převládat a přitahovaly též pozornost Židů.

V reakcina tuto tendenci se středověké rabínské autority pokusily určit zásady judaismu. Nejznámějšími se stalo 13 článků víry, jak je ve 12. století formuloval Moše ben Maimon. Těchto 13 článků víry se dodnes uvádí ve všech modlitebních knihách a bývá zvykem je číst po ranní modlitbě.

Slavný židovský učenec Moše ben Maimon známý v nežidovském světě jako Maimonides vtělil svůj výklad o zásadách judaismu do komentáře k Talmudu. Jeho třináct článků víry - hebrejsky "šloša asar ikarim" - se též nazývá "Věřím". Je tomu tak proto, že každý z třinácti článků začíná větou "v naprosté věrnosti věřím". (Leo Pavlát)

Principy víry v judaismu

Nutnost mít stručné základy a principy víry se ukazovala stále více po nástupu křesťanství a islámu. Ačkoli vzniklo mnoho pokusů shrnout učení judaismu do několika vět, nejuznávanějším se stalo Třináct článků víry (Šaloš esre ikarim), jejichž autorem je Maimonides, který je sepsal ve svém komentáři k 10. kapitole Mišny Sanhedrin (perek Chelek). Třináct článků ve stručnosti zní:

1. Bůh existuje
2. Bůh je jeden
3. Bůh je netělesný
4. Bůh je věčný
5. Jedině Bůh sám může být uctíván
6. Proroctví zaznamenaná v Bibli jsou pravdivá
7. Mojžíš byl největším prorokem Izraele
8. Tóra je božského původu
9. Tóra je neměnná a nezměnitelná
10. Bůh je vševědoucí
11. Bůh trestá a odměňuje v posmrtném životě
12. Mesiáš jistě přijde
13. Nastane vzkříšení mrtvých

Maimonidových třináct článků nebylo vždy bezvýhradně uznáváno. Dokonce ani dnes, kdy jsou součástí většiny sidurů, jsou brány více jako doporučení, než jako závazné dogma.