Současnost

Židovské Jesenicko

Židovští občané, kteří se snažili přežít hrůzy nastupující války, ještě v r. 1938 uprchli do zahraničí. Po válce již nezbyli žádní, kteří by mohli obnovit zdejší komunitu, nebo po návratu se vrátili sami, či před poválečným běsněním emigrovali do Izraele. Oficiálně zde neexistuje žádný modlitební spolek. Pouze pár místních nadšenců a amatérských historiků a patriotů se snaží o připomenutí židovských spoluobčanů a obnovu zdejších židovských stop, snahou je přinést objektivní a historicky podložené informace a tom, kdo byli zdejší židé a kdo by mohli teoreticky být dnes. Znovuobnovení samostatných náboženských komunit s působností pro město Zlaté Hory, Jeseník a městys Vidnava se nepočítá, z důvodu okresní příslušnosti k ŽNO Olomouc.

Cílem iniciativy je především kompletace a shromáždění zbytků dostupných historických pramenů, jejich studium a výklad veřejnosti. Rovněž současný pohled na židovství a představení této části ztracené historie obyvatelům regionu. Snahou je iniciovat obnovy židovských hřbitovů v pietní formě a kultivace jejich pozemků a snaha připomenout deportované spoluobčany měst a obcí na Jesenicku.
 

Šest základních sloupů Judaismu

1. Tóra

2. Bohoslužba

3. Projevování milosrdenství

4. Právo

5. Pravda

6. Mír

Kameny zmizelých STOLPERSTEINE

Stolpersteine, česky též kameny zmizelých, doslova "kameny, o které je třeba klopýtnout" (zavadit pohledem), jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, vsazené do chodníku před domy obětí holokaustu a nacistického režimu. Původně šlo o projekt německého umělce Guntera Demniga, který první kámen položil 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem,první v současné podobě roku 1995. Pokládá je dodnes po celé Evropě. Od roku 2008 se Stolpersteine nacházejí i v chodnících ve městech v České republice. 

"Aby si někdo kámen mohl přečíst, musí se před obětí sklonit"

Kámen zmizelých je malá čtverhranná dlaždice z betonu s hranou vždy 10 centimetrů, zakončená mosaznou destičkou nesoucí text "Zde žil/a..." s několika dalšími údaji o oběti; kameny umělec většinou sám integruje do dlažby před posledním bydlištěm oběti. K obětem nacismu umělec počítá pronásledované skupiny, jako jsou Židé, Sinti a Romové, političtí nepřátelé, homosexuálové, příslušníci odboje, oběti eutanazie, Svědkové Jehovovi a další.

Myšlenku na originální a pro všechny dostupné - i když miniaturní - památníky na oběti nacismu dostal Gunter Demnig již v roce 1993. Roku 1994 se v jednom kostele v Kolíně nad Rýnem konala výstava, tehdejší farář pak Demniga podpořil. Roku 1995 posléze Demnig vsadil první kameny do dlažby v Kolíně a Berlíně (tehdy ještě bez povolení městských úřadů, tedy ilegálně), první "legální" kameny položil 19. července 1997 v Rakousku. Během několika let se jeho iniciativa stala populární a nalezla širokou podporu - akce má mnoho pomocníků při zjišťování dat obětí a také přispěvatelů.

 

Liberální Judaismus

I přestože Jesenický region patří k olomoucké židovské náboženské obci, která praktikuje spíše konzervativní tradičnější Judaismus, ale s historickými vazbami spíše ke krnovskému společenství a k aktuálním početně členským, finančním možnostem, znalostem a skoro žádným zachovaným památkám, kdy je nutné začít budovat od nuly "židovskou" i nežidovskou základnu. Je vhodnější tato "moderní" forma, oproti tradiční formě cestou, jak přihlásit Jesenicko k židovskému odkazu. 

Reformní judaismus, ve Velké Británii známý jako liberální judaismus, vznikl ve čtyřicátých letech 19. století v Německu. Za jeho zakladatele je považován Abraham Geiger, obyvatel Frankfurtu nad Mohanem, jenž v letech 1863 až 1870 působil jako obecní rabín. Za jedno z historických center reformního judaismu ve světě před holokaustem je považována Praha a České země. Z tohoto období pochází například dodnes dochované klenoty pražské architektury, synagogy Španělská či Jubilejní.

18. století se neslo v duchu osvícenství, téměř v celé Evropě[zdroj?!] probíhaly revoluce (např. francouzská revoluce) a začínaly se projevovat první znaky nacionalismu. I tyto aspekty vedly ke vzniku progresivního judaismu. Existovaly společné znaky, například hebrejština ztratila své dominantní postavení při modlitbách a místo ní se začínalo kázat v národních jazycích.

Abraham Geiger byl spoluzakladatelem hnutí "vědeckého studia judaismu", ke kterému sám přispěl. Věnoval se studiu biblických textů, podporoval liberální názor, že judaismus podléhá vývoji stejně jako civilizace. Ortodoxii pokládal za vyhrocenou a neestetickou. Jeho snahou bylo vymýcení všech znaků, jež by Židy odlišovaly od ostatních národů. Proto se zasadil o již výše zmíněné kázání v národních jazycích, odstranění odkazů na návrat na Sijón z knihy modliteb a přeformuloval některé modlitby, které již neodrážely obecnou víru (například historické označení Boha jako toho, kdo křísí mrtvé, jím bylo změněno na pramen věčného života). Podobně jako ostatní reformátoři podpořil myšlenku instrumentální hudby při synagogální bohoslužbě, na jeho popud začaly vznikat synagogy, které neoddělovaly muže od žen. Dokonce uznával některé druhy práce při šabatu. Ovšem zároveň se rázně postavil proti myšlence přesunutí šabatu na neděli a odmítal i návrh na zrušení obřízky.

Reformní judaismus se vytváří dodnes.

Židovská liberální unie: https://www.zlu.cz/

Tradiční Judaismus moderně

Co znamená Masorti? Masorti je hebrejsky "tradiční". Věříme v tradiční judaismus pro moderní Židy. Masorti Judaismus oslavuje rozmanitost naší současné židovské komunity a zároveň přináší svůj vlastní, osobitý příspěvek. Jsme pevně odhodláni integrovat tradiční judaismus s moderními hodnotami a zachováváme tradiční dodržování a zároveň jsme plně inkluzivní a intelektuálně otevření. Kliknutím sem se dozvíte více o našich přesvědčeních a praktikách a jejich vztahu k halacha v díle rabína Chaima Weinera. Jak vypadá služba Masorti? Bude to známé každému, kdo vyrostl v tradiční synagoze. Je v hebrejštině, používá tradiční liturgii – s jednou nebo dvěma inovacemi – a známé melodie. Některé naše synagogy nabízejí i alternativní a výkladové služby. Jakou roli hrají ženy v komunitách Masorti? Většina masortských synagog je rovnostářských a nabízí ženám a mužům rovné příležitosti k vedení a účasti na bohoslužbě. Ženy jsou uznávány jako rabínky v celém hnutí Masorti a všechny komunity Masorti poskytují ženám a mužům rovný přístup ke všem laickým vedoucím pozicím. Několik našich komunit nabízí tradičnější služby řízené muži, přičemž ženám nabízí příležitost vést určité části služby. Jsou Masortské komunity LGBT+ inkluzivní? Ano. V komunitách Masorti jsou vítáni lidé všech genderových identit a sexuální orientace. Většina masortských synagog také nabízí obřady osob stejného pohlaví a registraci manželství. Máme Masorti LGBT+ síť, která pravidelně pořádá aktivity. Více se o tom můžete dozvědět zde. Jste součástí světového hnutí? Ano, jsme součástí Masorti Olami (World Masorti), která sdružuje až dva miliony Masorti a konzervativních Židů v Severní a Jižní Americe, Izraeli, Evropě a po celém světě. Jsme aktivními členy naší regionální organizace Masorti Europe. Prozkoumejte naše často kladené otázky, abyste se dozvěděli více o judaismu Masorti a najděte komunitu Masorti ve svém okolí!

https://masortiprague.cz/cs/hlavnistrana?cn-reloaded=1&fbclid=IwAR3ixUlUPhW6-rD_RgiXsZaa57CWLjort7BUEZoc-fmWmPYBbYKDa05yluA

https://www.stetl.cz/ 

Požehnaní chanukových světel

Tato světla zapalujeme za zázraky a za divy a zázraky a za boje, které si konal pro naše otce za oněch dnů v tomto čase rukou svých svatých kněží a po všech osm dní jsou tato světla svatá a nemáme povolení je užívat pouze na ně hledět abychom holdovali tvé mu velkému jménu za tvé zázraky divy a záchrany.

CHANUKA VERSUS VÁNOCE

V obou případech se jedná o všeobecně rozšířené zimní svátky spojené s rozdáváním dárků. V čem se ale liší a co mají naopak společného?Vánoce jsou významnějšíŽidovský svátek Chanuka oslavuje vítězství Makabejců nad jejich seleukovskými utlačovateli v roce 164 př. o. l., tedy více než půldruhého století před narozením Ježíše, které křesťané každoročně slaví o Vánocích. Zatímco Vánoce jsou liturgicky významným křesťanským svátkem, Chanuka byla až do moderní doby poměrně nedůležitá a v Tóře není vůbec zmíněna. Rabíni ji zavedli mnohem později na památku historických událostí.Chanuka vychází pokaždé na jiné datum. Vánoce připadají každý rok na stejné období občanského kalendáře. Datum Chanuky je jako u všech ostatních židovských svátků pohyblivé, protože je stanoveno na 25. kislev židovského lunisolárního kalendáře. Trvají různě dlouhoChanuka připomíná zázrak, při kterém jedna lahvička oleje dostačující obvykle k zapálení starověkého chrámového světla na jeden den hořela celých osm dní. Proto je Chanuka osmidenní. Hlavní vánoční svátek (Narození Páně čili Boží hod vánoční) připadá na 25. prosince. Předchází mu ale doba adventní končící Štědrým dnem jako příprava na vlastní svátek, následuje doba vánoční trvající v římskokatolické církvi do Zjevení Páně 6. ledna. Český Ježíšek dodržuje erev a chodí už 24. prosince a ke štědrovečerní večeři se obvykle usedá po východu prvních tří hvězd - milejší důkaz o provázanosti křesťansko-židovských tradic bychom hledali jen těžko. Slaví se různěHlavním momentem křesťanských oslav je návštěva vánočních mší. V synagogách se během Chanuky přidávají určitá požehnání, ale žádná zvláštní chanuková bohoslužba se nekoná. Židé slaví Chanuku zapalováním svíček, vyprávěním chanukového příběhu, hrou s drejdlem a pojídáním smažených jídel. Rozdávání dárků se stalo nedílnou součástí obou svátků až poměrně nedávno - na konci devatenáctého století. Hlavním společným jmenovatelem svátečního období v obou kulturách i náboženstvích je radostný čas strávený s těmi nejbližšími.

Židovská menšina je obohacujícím, kulturně zajímavým a inspirativním prvkem celé společnosti. 
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky